Každý národ se zřejmě může pochlubit jednou záležitostí. Tou je hudba, která je pro něj charakteristická. Pokud bychom zavítali do Skotska, asi by nás nepřekvapil zvuk dud. Náš venkov je prosycen lidovou muzikou. Dnešní generace považuje většinou „lidovky“ za přežitek z dob minulých. Lidová píseň ale hrála důležitou roli v životě našich předků.
§ Lidová písnička je zajímavá tím, že se nezná její autor.
§ Jednoduché písničky se předávaly z generace na generaci.
§ Lidé si na venkově prostě zpívali všude a za každých okolností.
o Matky svými ukolébavkami uspávaly malé děti.
o Zpívalo se na polích při práci.
o Písničky doprovázely na poslední cestě.
o Žádná svatba se bez pořádné muziky neobešla.
Proč žili vesničtí lidé s písní na rtech? Určitě to nebylo z toho důvodu, že by žili naprosto bezstarostným životem. Naopak. Oni se snažili si těžký život zpříjemnit.
Nejprve lidovka, poté dechovka
Z lidové písničky se postupně vyvinula dechová hudba. Muzikanti chodili od vesnice k vesnici nejčastěji s
– trubkou
– klarinetem
– křídlovkou
– trombonem
– lesním rohem
– flétnou
– houslemi.
Historie dechovek se dá vystopovat do začátku devatenáctého století. Pro naši kulturu je jistě přínosné, že se na ni nezapomnělo. A i když už zní spíše sporadicky, stále se drží při životě. Nejznámější naší dechovou kapelou, která hraje lidové písničky, je určitě Moravanka. Za dobu své existence odehrála sedm a půl tisíce koncertních vystoupení. Tím se leckdy nemůže pochlubit ani některá z novodobých skupin. A i když nejste právě vyznavačem tohoto druhu hudby, určitě se vám vybaví některý z jejich hitů. Neříkejte, že neznáte „Vysoký jalovec“ nebo „Nedaleko od Trenčína“. Přesto, že už lidé nemají potřebu zpívat si na polích a při domácích pracích, lidová písnička je tu s námi stále. A doufejme, že to tak i zůstane. Naše národní kultura by přišla o jeden svůj skvost.